Politické násilí v USA eskaluje. Tuto spirálu však nepohání levice, ale Trumpův režim MAGA. Rostoucí politické násilí hraje Trumpovi do karet. Autokratická transformace USA mezitím rychle pokračuje.
Je levice – v nejširším slova smyslu – zodpovědná za vzestup radikální pravice? Tato debata již nějakou dobu zaměstnává nejen německé publicisty. Zdá se být jasné, že kombinace neoliberální hospodářské a sociální politiky s „levicovou“ sociální politikou a politikou uznání – včetně větší otevřenosti vůči migraci – odradila mnoho tradičních voličů středolevých stran. Otevřela se tak brána pro „podnikatele v oblasti populistické polarizace“. Mezitím se politické spory a emocionalizované kulturní války nadále vyostřují. V USA již delší dobu dochází k případům politického násilí, naposledy k vraždě aktivisty MAGA Charlieho Kirka. Na obou stranách politického spektra také roste akceptace dalšího násilí.
Vražda Charlieho Kirka vnáší do debaty o spoluodpovědnosti levice nový rozměr: nese levice odpovědnost za očekávaný nárůst politicky motivovaného násilí – až do té míry, že ospravedlňuje takzvanou “tyranovraždu”? Pro Marca Bitschnaua je věc jasná. Komentuje uctívání hrdiny, kterého se Kirkovi dostalo od MAGA po jeho vraždě takto: „Tlak plodí protitlak“. Cituje řadu komentářů z „relevantních kruhů“, které údajně projevují svou „neskrývanou radost“ z Kirkovy vraždy. Nejvýznamnější z citovaných je Ilhan Omar, demokratická kongresmanka z Michiganu, která odmítá líčit Kirka jako pouhého zastánce svobody slova a místo toho poukazuje na jeho problematické postoje k ženám a menšinám. Kirk byl křesťanský nacionalista, který chtěl zrušit oddělení církve od státu a hlásil se ke konspiračním teoriím, jako je „velká výměna“, podle níž chtějí demokraté záměrně nahradit většinovou bílou populaci nebělošskými migranty, ať už umělým získáváním dalších křesel ve Sněmovně reprezentantů, nebo zintenzivněním potlačování voličské účasti.
Špatný styl tváří v tvář násilí? Rozhodně. Podílíte se na následném zesílení státní represe a radikálně pravicové kultury zrušení i na rostoucím sklonu k násilí? To může vážně tvrdit jen ten, kdo zcela ignoruje stav, v jakém se americká politická kultura už léta nachází. Koneckonců, je Trumpovo bojovné gesto na vzpomínkové bohoslužbě za Kirka 22. září opravdu novinkou? Nebo jeho odmítnutí odpustit pachateli (což veřejně učinila Kirkova vdova)? Nebo jeho explicitní „nenávist“ vůči svým oponentům? Bylo Trump známý tím, že uctívá oběti politického násilí, které bylo a je pácháno jeho jménem (nebo alespoň v jeho prospěch), stejným způsobem, jakým nyní uctívá Charlieho Kirka? Nebo že by tyto pachatele pronásledoval stejně nemilosrdně jako nyní „radikální levici“ – k níž počítá i demokraty, kteří jsou ve své neškodnosti nepřekonatelní. Je snad Trump, jak se domnívá Bitschnau, jen „oslnivě nevyzpytatelnou postavou“, která je neoprávněně karikována jako „anděl smrti demokracie“, jehož démonizace údajně zvyšuje sklon k násilí?
Trump označuje ty, kteří se v jeho prospěch dopouštějí politického násilí, jako například během útoku na Kapitol 6. ledna 2021, za vlastence.
V nočních pořadech, na které se Trump zaměřil, se nyní objevily klipy ukazující pravý opak, a sice neustálé neslušné pokrytectví amerického prezidenta: Trump označuje ty, kteří se v jeho prospěch dopouštějí politického násilí, například během útoku na Kapitol 6. ledna 2021, za vlastence. Okamžitě po nástupu do funkce je omilostnil a od té doby naopak pronásleduje ty, kteří jako zaměstnanci FBI a ministerstva spravedlnosti plnili své povinnosti při stíhání nejzávažnějších trestných činů, a také členy Kongresu, jako je Adam Schiff, který pracoval ve vyšetřovací komisi. Slovy “stáhněte se a vyčkejte” dal v září 2020 krajně pravicovému okraji hnutí MAGA najevo, aby se připravilo na násilí. „Bojujte, bojujte, bojujte,“ vykřikl do kamery krátce poté, co ho během volební kampaně v roce 2024 zasáhl výstřel atentátníka – co tím myslel? Ve svých veřejných prohlášeních po Kirkově vraždě se nezmínil o mnoha obětech politického násilí na straně demokratů: mimo jiné o minnesotské předsedkyni Sněmovny reprezentantů Minnesoty Melisse Hortman a jejím manželovi, senátorovi za Minnesotu Johnu Hoffmanovi a jeho manželce, Paulu Pelosim, manželovi bývalé předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosi. Většinou reagoval spíše se zlomyslností než se soucitem.
Vážně si někdo myslí, že Trump a jeho úslužní pomocníci a komplici jako Stephen Miller potřebovali důkaz, že Kirkova vražda byla motivována levicovým extremismem, než paušálně obvinili celou „levici“ (jak jsem řekl, včetně bezzubých demokratů)? Nebo že by si, než se uchýlí k represím a potlačování svobody projevu, pečlivě ověřili, zda a kolik komentářů s „neskrývanou radostí“ z této strany zaznělo? Kirkova vražda byla nepochybně tragédií – ale také příležitostí pro Trumpovu administrativu, aby rozšířila svou moc a agresivně zasáhla proti opozici a kritickým médiím. Této příležitosti se chopila bez váhání a rázně. Nemusíte konstruovat konspirační narativ, abyste za tím tušili plánovaný postup.
Kirkova „práce“, v níž nyní pokračuje celá Trumpova administrativa, se sotva týká svobody projevu a intelektuální debaty.
Je to alarmismus, nebo dokonce syndrom Trumpovy duševní poruchy, z něhož republikáni MAGA obviňují každého, kdo kritizuje jejich velkého vůdce? Nebo je zlehčování situace ze strany médií snahou usnadnit lidem opětovný vstup do USA? V Kirkově „práci“, v níž nyní pokračuje jeho vdova, jeho organizace Turning Point, hnutí MAGA a celá Trumpova administrativa, sotva jde o svobodu projevu a intelektuální debatu. Ty jsou v konečném důsledku pouze dekorativními doplňky autokratické reorganizace USA, přinejmenším směrem k hypermajoritářské, neliberální demokracii bez práv menšin, nezávislého soudnictví a médií, se záměrně oslabenou občanskou společností a opozicí. Orbánizace USA již značně pokročila a vláda MAGA soustavně a cílevědomě pracuje na udržení své moci, ať už umným získáváním dalších křesel ve Sněmovně reprezentantů, nebo dalším zintenzivněním potlačování volebního práva.
Timothy McVeigh odůvodnil svůj bombový útok v Oklahoma City v roce 1995, při němž zahynulo 168 lidí, což byl po útocích z 11. září 2001 nejsmrtelnější teroristický čin v USA spáchaný americkým bělošským supremacistou, hrozbou tyranie ze strany federální vlády. Není divu, že tato událost nebyla v roce 2025 na federální úrovni připomenuta; ideologickou blízkost současných vládnoucích k myšlenkám atentátníka lze jen stěží popřít. Stručně řečeno: i bez Kirkova atentátu, i bez problematických komentářů levice, někteří v současné situaci v USA rozpoznají tyranii nebo alespoň její počátky. Ne nadarmo dnes o hrozbě fašismu v USA hovoří i ti nejopatrnější američtí badatelé fašismu. Jistě žádoucí diskurzivní (a faktické) „odzbrojení“ by muselo přijít především ze strany Trumpa a vlády MAGA. To však nelze očekávat. Protože rostoucí politické násilí jim hraje do karet.
Dr. Thomas Greven je docentem politologie na Kennedyho institutu Svobodné univerzity v Berlíně, spisovatelem a politickým konzultantem na volné noze.
Úvodní foto: Markus Winkler, zdroj článku: IPG Journal autor: Thomas Greven, překlad: Bohumil Řeřicha/Robert Nerpas
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.