Konec Divokého západu

Dezinformace ohrožují demokracii. Proto Evropa potřebuje strategie na ochranu digitální veřejné sféry. 

Motto: Jak v současné době vidíme ve válce Ruska s Ukrajinou, v povaze impérií je vnucovat právní,
ekonomické nebo politické podmínky formálně suverénním, ale slabším aktérům.

Existují jasné důkazy, že dezinformace podkopávají důvěru v politiku a média a přispívají k polarizaci veřejného mínění. Z výzkumů však stále není jasné, zda a do jaké míry záměrně šířené dezinformace skutečně ovlivňují chování jednotlivců při hlasování – a zda významně mění výsledky voleb. V článku publikovaném v tomto časopise v lednu 2025 autor tvrdí, že předchozí studie, zejména experimentální, nebyly schopny prokázat příčinnou souvislost mezi používáním sociálních médií a volebním chováním. Toto hodnocení může být v případě citovaných studií pravdivé. Závěr, který z toho autor vyvozuje, však není na místě: to, že přímé individuální účinky nebyly dosud téměř prokázány, ještě neznamená, že dezinformace jako celek nemohou mít vliv na politické nálady a výsledky voleb. Nebo jednodušeji řečeno: to, že člověk vidí video s falešnými informacemi, jeho názor zcela nezmění. Pokud je však veřejnost neustále konfrontována s informacemi vytrženými z kontextu, zkreslenými nebo zcela nepravdivými, má to důsledky pro politický diskurz a utváření názorů.

Téměř všechny volby v supervolebním roce 2024 byly ovlivněny dezinformacemi – ve více než polovině případů byl použit obsah generovaný umělou inteligencí.

Téměř všechny volby v supervolebním roce 2024 byly ovlivněny dezinformacemi – ve více než polovině případů byl použit obsah generovaný umělou inteligencí. To, že stále existují pochybnosti o vlivu takových kampaní, neznamená, že by měly být bagatelizovány. Naopak, pro demokratické vlády to musí být varovný signál, aby tomuto nebezpečí odhodlaně čelily. Je konečně zapotřebí strategie. Demokratické vlády se dlouho zdráhaly aktivně hovořit o tom, jak chtějí proti dezinformacím bojovat. Strach z toho, že je veřejnost bude vnímat jako orwellovské „ministerstvo pravdy“, se zdál příliš velký. Tato obava nebyla zcela neopodstatněná, protože v repertoáru protidemokratických subjektů vždy bylo hanobení vládních opatření na ochranu veřejného diskurzu jako zásah do svobody projevu. Tuto rétoriku nyní používá nejen Rusko, ale také USA – což výrazně prezentoval viceprezident na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Vlády demokratických států by udělaly dobře, kdyby se proti tomuto obvinění důrazně ohradily a zároveň proti dezinformacím rázně zakročily. Důležitým stavebním kamenem by k tomu byla národní strategie proti dezinformacím. Mimochodem, touto cestou se již vydaly některé země EU, jako například Francie, Nizozemsko a Švédsko.

Evropa má nyní nejpřísnější regulační předpisy pro platformy sociálních médií, jejichž hlavním nástrojem je zákon o digitálních službách (DSA). Bývalý komisař EU Thierry Breton považoval zavedení této regulace za „konec Divokého západu“ v digitálním prostoru. A Evropa má skutečně pravdu, když prosazuje stejná práva a povinnosti online, které již dlouho a nezpochybnitelně platí pro analogovou veřejnou sféru. V demokracii je zásadní, aby se lidé mohli svobodně informovat, vytvářet si názory, vyměňovat argumenty a vytvářet politický tlak. To však může fungovat pouze tehdy, pokud se všichni zúčastnění dohodnou na souboru spravedlivých pravidel a budou je dodržovat. Pokud již nelze důvěřovat informacím, pokud jsou nálady simulovány pomocí botů, pokud jsou odlišné postoje a lidé systematicky překřikováni, zastrašováni nebo vytlačováni z diskurzu, pak vzniká nebezpečná dynamika, která narušuje politické procesy. Ukazují to analýzy z minulého roku: dezinformační kampaně byly po celém světě záměrně používány k ovlivňování voleb. Proto požadujeme, aby stát přijal opatření na ochranu fungující demokratické veřejné sféry. Pohybuje se přitom na tenké hranici mezi ochranou svobody projevu a ochranou demokratické veřejnosti. Systematický přístup by spočíval ve vypracování zastřešující strategie: společné definice problému, jasných politických opatření a dohody o odpovědných státních orgánech.

Dosud pouze šest členských zemí EU předložilo vlastní strategii pro boj s dezinformacemi a posílení digitální veřejné sféry – v některých případech s velmi rozdílným rozsahem a hloubkou. Zatímco některé země již mají komplexní balíčky opatření, které kombinují vzdělávání, mediální dovednosti, využívání technologií a monitorování, jiné koncepce zůstávají vágní nebo se omezují na jednotlivé oblasti, jako je regulace platforem sociálních médií. Vzhledem ke společenskému dosahu a politické výbušnosti tohoto tématu je nezbytný koordinovaný a soudržný přístup na vnitrostátní a evropské úrovni. Z našeho výzkumu vyplývá, že účinné strategie jsou založeny na celospolečenském přístupu, který stejnou měrou zahrnuje vzdělávání, nezávislou žurnalistiku, technologické inovace a průběžné monitorování platforem sociálních médií – to vše v dlouhodobém horizontu. Jedině tak lze dlouhodobě zajistit odolnou, pluralitní a informovanou veřejnost.

Často používaná metafora „tržiště nápadů“ opomíjí realitu algoritmicky zesíleného získávání pozornosti na platformách, jako je Facebook, TikTok nebo X.

Skutečnost, že otevřená kritika těchto opatření nyní přichází i z USA, znovu zdůrazňuje, že je třeba, aby se vláda lépe postavila ke strategii a komunikaci. K tomu patří kromě vypracování strategie také aktivnější komunikace o tom, jaká opatření jsou přijímána – a kde jsou hranice odpovědnosti státu. Na druhé straně Atlantiku v současné době zažíváme změnu kurzu, a to i v oblasti boje s dezinformacemi: nová americká vláda a její blízcí spojenci z technologického průmyslu propagují právo na svobodu projevu, které zřejmě nezná hranic. V centru pozornosti jsou zejména hlavní platformy sociálních médií. Způsob, jakým jsou tyto platformy technicky strukturovány, tj. jak jejich algoritmy podporují podněcování, nenávistné projevy a dezinformace, protože takový obsah je lukrativní, nakonec vedl k digitálním opatřením, jako je DSA. Zatímco EU by ráda měla na digitálním „Divokém západě“ alespoň šerifa, pro novou americkou administrativu se takový Divoký západ jeví jako ideální obraz absolutní svobody projevu. Často používaná metafora „tržiště nápadů“ opomíjí realitu algoritmicky zesíleného získávání pozornosti na platformách, jako je Facebook, TikTok nebo X.

Neboť absolutní svoboda názoru a žádná pravidla znamenají právo nejsilnějšího nebo nejhlasitějšího. Konstruktivní a diferencované příspěvky jsou přehlušeny, tiché hlasy nejsou slyšet a marginalizované perspektivy jsou vytlačeny z diskurzu. To je opak demokratického rozhodování a pluralitního diskurzu. Pokusy o ochranu tohoto diskurzu před cílenou manipulací jsou nyní v USA otevřeně odsuzovány jako útoky na svobodu projevu. Demokratické vlády by proti tomu měly podniknout rozhodné kroky – jak komunikační, tak politické. Opatření proti dezinformacím přece nejsou útokem na občanské svobody, ale nezbytnou ochranou demokratické veřejnosti. Lze doufat, že nová německá vláda bude ve své koaliční smlouvě přikládat problematice dezinformací podstatně větší význam. Nyní je zásadní, aby na tato prohlášení navázala opatření a zaujala k této problematice komplexní, strategický přístup.

Charlotte Freihse zkoumá budoucnost digitalizované veřejné sféry v rámci projektu Upgrade Democracy Bertelsmannově nadace. Dříve pracovala v Norddeutscher Rundfunk a podporovala projekt EU NETHATE na téma digitálních nenávistných projevů.

Dr. Kai Unzicker je projektovým manažerem programu „Demokracie a soudržnost“ v Bertelsmannově nadaci. Dříve působil jako výzkumný pracovník v Institutu pro výzkum interdisciplinárních konfliktů a násilí na Univerzitě v Bielefeldu. Vystudoval sociologii, psychologii a filozofii.

FreeMagOne

Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.