7. května propalestinské skupiny opět vtrhly do Butlerovy knihovny a ochromily kampus Kolumbijské univerzity. Franziska Sittig, bývalá studentka této elitní newyorské univerzity, píše o roce a půl trvajícího studentského teroru a o opuštěných Židech.
„No Jews, no news“, vždy říká židovský influencer Zach Sage Fox ve svých videoklipech. A skutečně, to vše bez ohledu na to, jak strašné jsou masakry alavitů a křesťanů v Sýrii, bez ohledu na to, kolik lidí umírá v Súdánu, bez ohledu na to, kolik žen je brutálně utlačováno a vězněno v Íránu. Nic z toho studenty elitních amerických univerzit nezajímá, protože se to netýká Židů. Knihovny jsou napadány, univerzitní majetek je demolován a okna jsou rozbíjena pouze tehdy, když jde o palestinskou věc. Protože jde o Izrael a Židy.
Už rok a půl se to děje na Harvardu, Yale, Princetonu a v neposlední řadě na mé alma mater, Kolumbijské univerzitě. Občas je tam klid, pak přijde další protest a „pryč se sionisty“. Columbia je nesmírně zajímavý případ, protože má nejen dlouhou historii protestů – stačí se podívat na rok 1968, kdy studenti několik dní obsadili Hamilton Hall a ochromili výuku, ale také dlouhou historii nenávisti k Židům.
V roce 1933 pozval tehdejší rektor univerzity Nicholas Butler velvyslance Třetí říše a na oplátku vyslal svého zástupce na 550. výročí tehdy nacistické univerzity v Heidelbergu v roce 1936. Tomu předcházelo zavedení židovských kvót na Kolumbijské univerzitě od roku 1919, aby se vyřešil „hebrejský problém“, který byl také poměrně účinně „vyřešen“ snížením kvót židovských studentů z 53 % na 23 %. Židovská kvóta na Kolumbijské univerzitě stagnuje na této úrovni dodnes a latentní nenávist vůči Židům nezmizela.
Knihy a barikády
7. května, téměř přesně rok po okupaci Hamilton Hall, která se dostala na titulní stránky novin po celém světě, se protestující vrátili. Nikdy tak docela nezmizeli, ale vtrhnutí protestujících – maskovaných a s kefíjemi na hlavách – do Butlerovy knihovny znamenalo nové dno v pokusech univerzity bojovat proti antisemitismu.
Na 900 studentů, kteří byli v knihovně, se právě připravovalo na zkoušky, někteří měli mít odpoledne zkoušky nebo online testy, které nyní nemohli absolvovat, protože bezpečnostní tým univerzity jednal odvážně a studenty okamžitě evakuoval. Studenti, kteří se do protestu nezapojili, museli v knihovně zanechat své notebooky, kalkulačky a další vybavení, které nutně potřebovali ke zkouškám a přípravě na ně.
Samotní protestující mohli knihovnu opustit pouze tehdy, pokud se policistům prokázali průkazem totožnosti, což samozřejmě potěšilo jen málo z nich, protože museli odhalit svou identitu. Studenti v kefíjích diskurz rychle otočili a obvinili pracovníky ochranky a tým newyorské policie, který později zasahoval, že proti studentům použili „brutální sílu“.
Na instagramovém účtu „Columbia Palestine Solidarity Coalition“ se sice objevila zpráva, že někteří studenti byli převezeni do nemocnice, ale to byl důsledek jejich odmítnutí ukončit nepovolený protest a neohrožovat ostatní. Ti, kteří byli hospitalizováni bez vlastního zavinění, byli dva členové ochranky, které dav lidí tlačících se do knihovny přepadl.
„Už jsme si na to zvykli,“ říká mi židovská studentka. „Už jsme byli zavření v knihovně, zatímco venku pobíhali pro-hamasovští demonstranti.“ Už v předchozích dnech si všimla mnoha maskovaných lidí – navzdory požadavku americké vlády, aby byly masky na Kolumbijské univerzitě zakázány, pokud univerzita nechce přijít o 400 milionů dolarů ze státního rozpočtu.
Mezi asi 80 zatčenými byly známé tváře: studentka Johanna King-Slutzky, která se údajně před rokem podílela na okupaci Hamilton Hall, na virální tiskové konferenci vyzvala k „humanitární pomoci“ dobrovolně zabarikádovaným protestujícím, kteří ochromili jídelny a kavárny. Zajímavé je, že v následujícím semestru vyučovala jako asistentka předmět „Současná západní civilizace“ – právě v Hamilton Hall.
Symmes Cannon a Hannah Puelle byly v březnu tohoto roku zatčeny a vyloučeny z Kolumbijské univerzity poté, co se připojily k davu, který v březnu vtrhl do Millsteinovy knihovny Barnard College a střetl se s policií. Není jasné, zda jejich suspendace stále platí, ale zřejmě jim to nezabránilo v tom, aby znovu vtrhly do kampusu a knihovny.
Jak elitní studenti romantizují teror
Marianne Almero, čerstvá absolventka Kolumbijské univerzity, a Samarra Sankar z Barnard College byly rovněž zatčeny po okupaci Hamilton Hall na jaře loňského roku. Almero byla stážistkou v organizaci Urban Indigenous Collective, kde podle svých slov pracovala „na sociální spravedlnosti, dekolonizaci vzdělávání, klimatických otázkách, vězeňském a policejním systému a přístupu ke zdravotní péči“.
Mezi dalšími zatčenými je 18letá dcera herečky Maggie Gyllenhaal a studentka, která se označuje za „houbařku s postižením“. Její zdůvodnění: „Houby se hodí ke spravedlnosti zdravotně postižených – daří se jim v nonkonformitě.“
Studenti, kteří se angažovali v oblasti „sociální spravedlnosti“ a „proti brutalitě“, požadovali přejmenování Butlerovy knihovny na „Lidovou univerzitu Bassela Al-Araje“. Al-Araj byl podezřelý palestinský terorista, který byl zabit poté, co v roce 2017 při zatýkací razii střílel na izraelské bezpečnostní síly.
Takoví studenti, zapsaní do studijních programů jako „lidská práva“ nebo „sociální práce“, vyvěšovali v Butlerově knihovně plakáty „Svobodná Palestina“ a „Sláva našim mučedníkům“, sprejovali na zdi graffiti („Columbia upálí čtyři mučedníky“) a rozdávali informační materiály oslavující a ospravedlňující násilné činy Hamásu. Lezli na stoly a židle, skandovali obvyklá hesla včetně „uctíme naše mučedníky“ (tj. Hamás) a „Od řeky k moři, Palestina bude svobodná“, která jsou v některých částech Německa zakázána.
A studenti z Ivy League, kteří za studium platí kolem 9. 000 dolarů ročně, pak zablokovali Broadway kolem Kolumbijské univerzity a do pozdních večerních hodin skandovali „Kolumbia bude hořet“ do obličejů newyorských policistů, kteří se stejně jako před rokem rozmístili kolem univerzity jako ochranná stráž.
Síťové hnutí
Když se procházím před knihovnou a po Broadwayi, všímám si, kolik lidí se bez přemýšlení přidává ke skandování. Letargické, prostoduché, ale vražedné jsou výkřiky, které bezmyšlenkovitě pronášejí. Říkám „prostoduché“, protože nechci lidi obviňovat ze zla. Ale jeden můj přítel s řetízkem s Davidovou hvězdou konverzaci odmítá: „S lidmi, jako jsi ty, se nebavím.” Fotografie jiných židovských přátel končí na instagramových účtech propalestinských skupin – zveřejněny s plnými jmény a odsuzovány jako „zlí sionisté“.
Mezitím mluvím s americkými a mezinárodními médii – stejně jako před rokem. Zoufale se snažím na kameru objasnit, že se nejedná o organické studentské protesty, ale o dlouhodobě plánované a zvenčí řízené procesy. Víme například, že „Američtí muslimové pro Palestinu“, nevládní organizace napojená na Hamás, poskytuje organizační a finanční podporu skupině „Studenti za spravedlnost v Palestině“. Další zúčastněné skupiny, jako je „Židovský hlas pro mír“ a „Columbia Apartheid Divest“, dostávají podporu oklikou od levicových, částečně socialistických organizací s vazbami na Komunistickou stranu Číny. Další finanční toky pravděpodobně pocházejí z Kataru a dalších autoritářských režimů.
To, čeho jsme svědky na amerických univerzitách – a zejména na té mojí, Kolumbijské univerzitě –, není spontánní protest. Není to idealistická revolta studentů bojujících za spravedlnost. Je to organizované hnutí, radikalizované ideologií a protkané antisemitismem. Už nelze zamlčovat, že studenti podporují terorismus, alespoň po roce a půl teroru, který jsme prožili.
Od začátku mého studia v září 2023 – pouhé čtyři týdny před masakrem Hamásu 7. října a následnými protesty na akademické půdě – jsem nezažila jediný normální semestr. Výjimečný stav byl pro mne od samého počátku normálním stavem. Univerzita, o které jsem snila, existovala pouze v brožurách.
Během této doby se ukázalo, jak hluboko sahá ideologická radikalizace – a jak osamocení s ní židovští studenti často zůstávali.
Rok a půl po intelektuálním a někdy i fyzickém zvládnutí Kolumbijské univerzity mohu jako absolventka říci jediné: nikdy pro mě nebylo snazší rozlišit dobro od zla – a zřejmě to nikdy nebylo obtížnější ani pro ostatní.
Franziska Sittig je spolupracovnicí amerického think-tanku Manhattan Institute. Studovala v Heidelbergu a na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
Úvodní foto: Antisemitská karikatura revoluce 1848, Carl Horegschi, Vídeňské muzeum, zdroj článku: Cicero, autorka: Franziska Sittig, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.