Hojnost všeho

Proč Evropa potřebuje program prosperity, aby znovu získala důvěru a zastavila nárůst populismu

V posledních týdnech se v americkém politickém světě skloňuje pojem „hojnost“. Pochází ze stejnojmenného bestselleru Ezry Kleina a Dereka Thompsona a rychle se etabloval jako možný vzor pro demokraty, kteří se snaží znovu prosadit po porážce v prezidentských volbách v roce 2024. I když se kniha zabývá především americkou politikou, obsahuje také cenné postřehy a varovné příklady, které by měli evropští politici, kteří chtějí udržet evropský projekt pohromadě tváří v tvář současným geopolitickým změnám, naléhavě zvážit.

V centru Agendy hojnosti je zdánlivě jednoduchá myšlenka: chceme-li utvářet budoucnost podle svých představ, musíme budovat a rozvíjet více toho, co potřebujeme. Klein a Thompson dokonce tvrdí, že nedostatek není důsledkem přírodních limitů, ale politických rozhodnutí, protože pokrok v oblastech, jako je bydlení, infrastruktura, zdravotnictví a ekologická konverze, je často brzděn omezeními, která si vlády samy ukládají.

Jedna z nejtvrdších výtek v knize míří přímo na její vlastní cílovou skupinu. Autoři obviňují dnešní Demokratickou stranu z „liberalismu na sloganech na trávníku“. Ten odkazuje na skutečnost, že demokratičtí voliči symbolicky – například na cedulích na jejich předzahrádce – vyjadřují podporu kampaním za sociální spravedlnost, ale zároveň mají tendenci chovat se konzervativně a stavět se proti samotné politice, která by vedla k větší spravedlnosti, jakmile by se museli vzdát byť jen části svých dosavadních privilegií.

Toto pokrytectví je obzvláště patrné v konzervativních státech, jako je Texas, kde vládnou klimaskeptici, ale kde se díky jejich laissez-faire politice instaluje výrazně více technologií pro solární energii (+240 % do roku 2023) než v progresivní Kalifornii, kde se sice ochrana klimatu proklamuje v celé své kráse, ale v praxi je blokována nebo zdržována regulačními překážkami. Další příklad: navzdory všeobecnému přesvědčení o základním právu na bydlení se San Francisco v Kalifornii nachází uprostřed bytové krize, zatímco texaské hlavní město Dallas dokáže každoročně postavit desítky tisíc dalších bytů (24.303 v roce 2023, což je výrazně více než 1.832 nových bytů v San Franciscu) a má jednu z nejnižších měr bezdomovectví v USA.

Nejdůležitějším poznatkem však je, že populisté získávají popularitu
nejen kvůli ekonomickým problémům.

Evropská unie se může z knihy Kleina a Thompsona hodně naučit. Může se také poučit z některých svých vlastních úspěchů, zejména když porovná své systémy zdravotní péče a vzdělávání se systémy Spojených států. Nejdůležitějším poznatkem však je, že populisté získávají půdu pod nohama nejen kvůli ekonomickým problémům, ale také proto, že lidé považují vlády za neefektivní. Euroskeptici vykreslují Evropskou unii jako pomalou a příliš byrokratickou a obviňují ji, že jí jde především o procesy, nikoli o výsledky.

Byť EU v minulosti prokázala svou schopnost jednat v krizových situacích, například při zřízení fondu pro příští generace ve výši 750 miliard eur na počátku pandemie nebo při nedávno přijatém obranném balíčku EU Rearm ve výši 800 miliard eur, je zřejmé, že tento reaktivní přístup nestačí. Aby čelila euroskeptickým narativům a stala se odolnou, musí rozvíjet myšlení o prosperitě – upřednostňovat proaktivní a neustálý pokrok, nikoliv čekat, až bude všechno, nebo nic.

EU by měla mít odvahu přijmout bez jakýchkoli „kdyby“ a „ale“ odvážné iniciativy, jako jsou ty, které ve svých zprávách nastínili Enrico Letta a Mario Draghi, a prokázat, že může přímo zlepšit život občanů prostřednictvím hmatatelných a relevantních výsledků. Úspěch by se neměl měřit výší rozpočtu, jako je tomu v případě Rearmu EU, ale konkrétním dopadem, kterého se s poskytnutými prostředky dosáhne. Aby toho EU dosáhla, musí odolat pokušení posunout deregulaci tak daleko, aby byly oslabeny povinnosti v oblasti ochrany klimatu ve prospěch krátkodobých konkurenčních výhod. Místo toho by měla urychleně odstranit byrokratické překážky, které stojí v cestě zavádění technologií pro zelenější, digitálnější a spravedlivější budoucnost.

Jedním z ústředních bodů knihy je bydlení. Měřítkem úspěchu našeho prvního komisaře EU odpovědného za bydlení by měl být počet dalších bytů postavených během jeho funkčního období, nikoli množství peněz na ně vynaložených. Jinými slovy, jak požaduje Draghiho zpráva, EU by měla překlenout investiční mezeru v oblasti sociálního a dostupného bydlení. Měla by také vyvinout nástroje pro sledování pokroku a měření sociálního dopadu, které pomohou zajistit, aby odpovědné osoby mohly být pohnány k odpovědnosti a aby investované prostředky byly využívány efektivně.

Výsledky reforem musí mít větší váhu než rozpočet jako takový.

Rozvoj nových technologií v odvětvích, jako je čistá energie, umělá inteligence a biotechnologie, by měl být nejen politicky upřednostňován, ale je třeba se zaměřit i na realizaci těchto cílů. Na cestě k dosažení čistých nulových cílů je nutná výrazná korekce kurzu, ale diskuse v Bruselu se ubírají opačným směrem. Politická prohlášení o záměru široce využívat tyto technologie nestačí. Mají-li být uvedeny do praxe, jsou zapotřebí realistické cíle a prognostické modely. Především však musí existovat politická vůle tuto výzvu přijmout.

S ohledem na probíhající přípravy příštího víceletého finančního rámce a na budoucnost důležitých fondů EU, jako je Fond soudržnosti, znamená provádění programu prosperity také to, že se politika EU musí výrazněji orientovat na sociálně politické cíle. Vzhledem k současné geopolitické situaci je samozřejmě nutné najít kompromisy mezi různými oblastmi politiky. Na rozdíl od toho, co někteří tvrdí, by však měly jít nad rámec jednoduchého rozhodnutí buď-anebo mezi obranou a sociálními dávkami. „Prosperitní myšlení“ znamená, že budoucí jednání by se měla zaměřit spíše ne lepší využití zdrojů než pouhé utrácení dalších peněz. Výsledky reforem musí mít větší váhu než rozpočet jako takový.

Hojnost není jen o tom, že toho postavíte více a lépe. Jde o to dokázat, že vlády jsou schopny pracovat efektivně a včas dosahovat výsledků, které občané požadují. Jde o to dokázat, že Evropa může prosperovat, pokud uskuteční své ideály a zajistí, že její sliby budou provázeny výsledky. Evropa by měla současné geopolitické turbulence využít jako příležitost k rozvoji nového smyslu pro cíl. Doba postupných reformních politik skončila. Evropa musí jednat rozhodně, aby vytvořila prosperitu, na níž se mohou podílet všichni.

Elizabeth Kuiper je zástupkyní ředitele Centra pro evropskou politiku (EPC), kde vede program Sociální Evropa a blahobyt. Dříve působila jako výkonná ředitelka Evropské federace farmaceutického průmyslu a asociací (EFPIA).

Pietro Valetto je doktorandem na univerzitě v Antverpách a vědeckým pracovníkem ve výzkumné laboratoři ExpPov na univerzitě Bocconi. Jeho výzkum se zaměřuje na boj s majetkovou nerovnosti a chudobou v Evropské unii a USA.

Úvodní foto: Hojnost (1700), Noël Coypel, zdroj článku: IPG-Journal, autoři: Elizabeth Kuiper, Pietro Valetto, překlad: Bohumil Řeřicha