Rok po šoku

Izrael se dopustil chyb. Nedávné vojenské úspěchy však jeho pozici výrazně zlepšily – zejména ve vztahu k Íránu.

Vojenské porážky hrají rozhodující roli. 7. října 2023 umožnila neomluvitelná nedbalost Izraele teroristické organizaci Hamás – jejíž vojenská síla je jen zlomkem síly izraelské armády – zabít více izraelských civilistů než armády Egypta a Sýrie (a jejich spojenců) během arabsko-izraelských válek v letech 1967 a 1973.

Šokující útok ze vzduchu, při němž Izrael zničil podzemní velitelské centrum Hizballáhu nedaleko Bejrútu a zabil vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha, však ukazuje, že se situace obrací proti nepřátelům Izraele: Vojensky se od 7. října situace obrací proti nepřátelům Izraele. Hamás prohrává. Stejně tak Hizballáh. A Írán je také na cestě k porážce. Budou-li ztráty pokračovat, vyjde Írán z tohoto konfliktu především oslabený a méně schopný způsobit Izraeli v budoucnu škody. Za druhé bude v očích ostatních nepřátel v regionu slabší než dříve.

Odkaz na neúspěchy, které Írán a jeho zástupci v tomto konfliktu utrpěli, by neměl zastínit skutečnost, že Izrael za to zaplatil děsivě vysokou cenu. Sever země byl částečně vylidněn raketami Hizballáhu. Izrael čelí za svou násilnou reakci vůči Hamásu masivnímu mezinárodnímu odsouzení. Kromě toho nelze přehlížet vnitřní napětí v zemi a v armádě. I kdyby Izrael tuto válku nakonec vyhrál, bude to za strašlivou cenu.

Z vlastní vojenské zkušenosti z Iráku vím, že veřejné mínění často zaostává za realitou v bojové zóně. Je pochopitelné, že veřejnost dává přednost politice a diplomacii. Často však odvádí pozornost od toho, co se děje z vojenského hlediska – a válka mezitím vypráví jiný příběh než na začátku. Nepřátelé Izraele se dopustili vážných chyb a utrpěli strašlivé ztráty. Může se stát, že vojenské neúspěchy budou mít trvalejší následky pro ně než pro Izrael.

Hamás je stínem toho, co kdysi byl.

Hamás, který dostává masivní vojenskou a finanční podporu z Íránu, je již jako bojová síla vyčerpán. Ztráty jsou obtížně vyčíslitelné, ale jsou značné. Na konci srpna Izrael prohlásil, že v již rok trvající válce zabil 17.000 bojovníků Hamásu a „zničil“ 22 z jeho 24 praporů. Izrael uvedl, že jeho vlastní ztráty činí méně než 1.000 zabitých vojáků

Hamás není poražen a existují náznaky, že některé jeho prapory se v současnosti snaží přeskupit. Je však nesporné, že organizace utrpěla tak rozsáhlé škody, že již není schopna způsobit izraelské armádě velké ztráty.

Sdílím obavy svého kolegy Thomase Friedmana, že poté, co porazí vojenské struktury Hamásu, zažije Izrael pravděpodobně povstání. V tuto chvíli je však jasné, že Hamás je jen stínem toho, čím býval.

Hizballáh má v Libanonu stále značnou bojovou sílu, ale izraelský úder proti Nasralláhovi byl jen jedním z mnoha ničivých útoků na nejmocnější zástupnou armádu Íránu. 17. září Izrael údajně zorganizoval útok, při němž v rukou a kapsách členů Hizballáhu explodovaly tisíce pagerů. O den později údajně odpálil vysílačky, které členové Hizballáhu používali ke vzájemné komunikaci, a provedl letecký útok na setkání velitelů, při němž bylo zabito několik vysoce postavených členů Hizballáhu. 23. září bylo při sérii útoků na cíle, které Izrael označil za pozice Hizballáhu, zabito více než 500 lidí. Izrael uvedl, že útoky zničily tisíce raket a střel Hizballáhu. Reakce Hizballáhu byla neúčinná.

Írán utrpěl řadu porážek a ponížení.

A co můžeme říci o Íránu? Utrpěl celou řadu porážek a ponížení. V dubnu Izrael zabil tři vysoce postavené íránské velitele při bombovém útoku na íránské velvyslanectví v syrském hlavním městě Damašku. Z 300 bezpilotních letounů a balistických raket, které Írán následně vypálil na Izrael, byly téměř všechny zachyceny Izraelem a jeho spojenci. Letecký útok způsobil jen minimální škody. Izrael odpověděl protiútokem a snadno překonal íránskou protivzdušnou obranu.

Poselství bylo jasné: Izrael může Írán zasáhnout přímo, ale zasáhnout Izrael je pro Írán obtížné. To se znovu ukázalo nedávno, kdy Izrael dokázal zachytit většinu íránských raket.

Tím však ponížení neskončilo. V červenci Izrael zavraždil šéfa politické kanceláře Hamásu Ismaila Haníju výbušninou, kterou údajně propašoval do domu pro hosty Revolučních gard. Skutečnost, že se mu podařilo proniknout do íránského bezpečnostního aparátu, byla pro Teherán šokem.

Izrael své nepřátele neporazil. Hamás byl sice vážně oslaben, ale stále existuje. Hizballáh údajně stále vlastní desítky tisíc raket a střel a nadále ohrožuje severní Izrael. Írán má rovněž rozsáhlý arzenál raket a udržuje si vliv na své zástupné síly rozmístěné po celém Blízkém východě. Je proto možné, že se karta v této válce opět obrátí.

Kromě toho lze jistě tvrdit, že Írán a jeho souputníci dosáhli v boji proti Izraeli některých nevojenských cílů. Diplomatická dynamika Izraele na Blízkém východě se zastavila. Očekávané sblížení se Saúdskou Arábií je u ledu a Izrael se zdá být na světové politické scéně stále více izolován.

Nemělo by se však zapomínat, jak Izrael od 7. října zlepšil své vojenské postavení. Před válkou žil s Hamásem a Hizballáhem na svých hranicích jako na mušce dvou odjištěných pistolí. Mezitím byla jedna z obou bojujících sil z velké části rozdrcena a druhá ztratila mnoho členů svého vedení a mnoho svých raket, střel a raketometů.

Je také otázkou, nakolik je Izrael skutečně izolovaný.

Je také pochybné, zda nevojenské úspěchy, kterých Írán dosáhl, jsou tak skutečné, jak se zdá. Vzhledem k nepřátelství mezi Saúdskou Arábií a Íránem by bylo troufalé tvrdit, že 7. říjen skutečně znemožnil diplomatický průlom ve vztazích mezi Izraelem a Saúdy (a nikoliv jej pouze odložil). Je také otázkou, nakolik je Izrael skutečně izolován, neboť jeho spojenci a sousedé – včetně nejen USA, ale také Velké Británie a údajně i Jordánska – pomohli Izraeli bránit se íránskému útoku.

Není pochyb o tom, že Bidenova administrativa často tvrdě kritizuje Izrael, ale její činy nenechávají nikoho na pochybách o úzkém spojenectví mezi oběma zeměmi – zejména pokud jde o konfrontaci s Íránem. V srpnu dala Bidenova administrativa zelenou zbrojnímu obchodu v hodnotě 20 miliard dolarů, který umožní Izraeli zakoupit od USA 50 nových stíhaček F-15IA (a zajistit si tak kvalitativní vojenskou převahu na další generaci). Kromě toho Američané v současné době masivně posilují svou námořní přítomnost v regionu. Americké námořnictvo bojuje v Rudém moři proti Íránem podporovaným povstalcům Hútíům a snaží se Írán odradit od dalších útoků proti Izraeli.

Během svého vojenského nasazení jsem se o džihádistických nepřátelích Západu dozvěděl něco důležitého: porážky na ně mají demoralizující účinek. Neznamená to, že se jejich odpor zcela zhroutí, ale to, zda džihádismus posílí, nebo oslabí, závisí na jeho úspěších na bojišti.

Když USA v letech 2007 a 2008 zvýšily počet svých vojáků v Iráku a obrátily situaci ve svůj prospěch, měla Al-Káida v Iráku velké problémy nahradit své ztráty. Nakonec se bojová síla Al-Káidy zmenšila na zlomek své dřívější úrovně. Když se moje mise v roce 2008 chýlila ke konci, byli na místě teroristé al-Káidy, kteří se našim jednotkám dobrovolně vzdali. (Jeden velitel al-Káidy dokonce prošel vstupní branou naší vojenské základny a dobrovolně se přihlásil). Po rozdrcení chalífátu Islámského státu (IS) v roce 2017 se k IS přidalo mnohem méně bojovníků. Po krvavé válce Hizballáhu proti Izraeli v roce 2006 Nasralláh dokonce vyjádřil lítost nad únosy, které konflikt vyvolaly.

Vojenský úspěch nevede vždy ke skutečnému míru, ale může zajistit přežití společnosti. Například Jižní Korea vzkvétá navzdory desítky let trvajícímu konfliktu se Severní Koreou, který byl uložen k ledu. Svobodu Tchaj-wanu zajišťuje vojenský štít. Vítězství Izraele nepřinesla trvalý mír, ale zajistila pokračující existenci národa a umožnila Izraeli dosáhnout mimořádné prosperity.

Když lidé, kterých si vážím, naříkají nad stavem izraelské společnosti (a zejména nad osadnickým hnutím na Západním břehu Jordánu) a nad nefunkčností izraelské politiky, posuzuji situaci střízlivě. Skutečnost, že nevinní lidé přicházejí o život, mě šokuje a naplňuje smutkem. Ale rok po snad nejhorším vojenském neúspěchu Izraele je vojenský úspěch v současnosti zárukou, že Izrael – a nikoli Írán – zůstane pánem svého osudu.

David French je publicista deníku New York Times. Autor bestsellerů a bývalý právník píše o právu, kultuře, náboženství a ozbrojených konfliktech. Je také hostujícím profesorem veřejné politiky na Lipscombově univerzitě.

Úvodní foto: Tělo zavražděného dítěte, oběti útoku teroristů z Hamásu 7. října, ZAKA, zdroj článku: JPG-Journal, autor: David French, překlad: Bohumil Řeřicha