Ruské a čínské namlouvání v Africe a v Asii

Západ příliš dlouho nepředložil žádné vlastní nabídky

Ospravedlnění války proti Ukrajině ze strany Moskvy nachází vděčné posluchače po celém světě. Demokracie se tomu musí postavit.

Ruský ministr zahraničí může bouřit, vyhrožovat, lhát nebo přemlouvat – přesně tak, jak to situace vyžaduje. Ministr, který je ve funkci 18 let, nyní oznámil, že omezí diplomatickou přítomnost své země v západních zemích a zvýší ji v zemích Asie a Afriky.

Lavrov svou stížnost doplnil tvrzením, že ruští diplomaté pracují na Západě „v podmínkách, které lze jen stěží označit za lidské“. Toto prohlášení lze jen stěží překonat v cynismu, když si uvědomíme, v jakých podmínkách musí žít civilisté v ukrajinských městech, na která Rusko útočí bezpilotními letouny a raketami.

Přesto by tato zpráva měla lidi přimět, aby zpozorněli. Je pravda, že Lavrov dal již dříve najevo svůj nezájem o Západ, který se jednotně postavil ruské agresi. Bohužel však roky dvoření se Moskvy globálnímu Jihu již dávno přinesly své ovoce.

Ani většina ze 143 členských států OSN, které právě odsoudily anexi ukrajinských regionů Ruskem, nemůže zakrýt tvrdou skutečnost: kromě Číny se proti porušování mezinárodního práva aktivně nestaví ani demokratické rozvíjející se země jako Indonésie, Indie, Jihoafrická republika a Brazílie.

Tvrzení Moskvy, že válku vyvolalo NATO, že západní sankce ženou miliony lidí na Jihu do hladu a že Rusko se jménem dalších obětí staví proti globálnímu americkému imperialismu, padají na úrodnou půdu tam i v ještě chudších zemích.

A tak se nám nabízí leninská otázka: Co dělat? Poté, co válka v Iráku v roce 2003 trvale zničila jeho pověst ve velké části světa, Západ příliš dlouho nečelil ruským a čínským námluvám v Africe a Asii tím, že by předložil vlastní nabídky. Alespoň že německá vláda a západní průmyslové země zastoupené v G7 si tuto výzvu uvědomují a snaží se na ni reagovat. Pozvali na summit G7 v Elmau Indonésii, Indii, Jihoafrickou republiku, Senegal a Argentinu, aby se ucházely o přízeň jejich politického vedení. A zahájili globální program investic do infrastruktury, na který přislíbili 600 miliard dolarů. a skupina G7 rovněž zintenzivnily své úsilí o celosvětovou potravinovou bezpečnost a lepší zdravotní péči v zemích globálního Jihu.

To vše bude sotva stačit, dokud Západ nebude plnit nároky, které si klade, například v mezinárodním právu. Těm, kteří hladoví, připadají řeči o hodnotách prázdné. Přesto je správné hledat spojence v boji s autokraciemi, jako je Rusko nebo Čína.

Režim poučování by měl každý, kdo se uchází o partnera, rychle zavrhnout, protože jde také o respekt, pozornost a učení. Ti, kdo to s tímto namlouváním myslí vážně, se rychle dostanou do situací, kdy se morálně křišťálově čistá rozhodnutí stanou nemožnými.

Mělo by například při snaze získat Indii jako partnera hlasitě odsuzovat hinduistický nacionalismus premiéra Naréndry Módího? A pokud berlínští diplomaté naléhají na Dillí, aby se zbavilo závislosti na Rusku, neměli by také nabídnout ty německé zbraně, které by Indie ráda koupila místo ruských?

Summit G20 v Indonésii v polovině listopadu by se mohl stát jakousi soutěží o to, zda Rusko nebo Západ získá více příznivců. Bylo by proto nesprávné podlehnout impulsu bojkotovat setkání kvůli účasti válečného zločince Putina. Olaf Scholz musí být přítomen, aby vyvrátil ruský narativ. Nezáleží na čistých rukou, ale na dobrých výsledcích.

Epilog Bohumila Řeřichy:
Některé africké země by neměly zapomenout, jak jim SSSR přinesl a jak to dopadlo.

Když jsem se před lety ptal sympatického německého studenta původem z Ghany, jaké nebezpečí vidí pro Afriku, rezolutně odpověděl: Čínu. již dávno v Africe exploatuje drahé suroviny. Ani Číně ani Rusku však nejde o skutečnou prosperitu afrických zemí, ale o jejich ovládnutí.


Úvodní foto: The First China-Africa Economic and Trade Expo was held in Changsha, Hunan, China by Huangdan, zdroj: Tagesspiegel, autor: Hans Monath, překlad: Bohumil Řeřicha