Experti předpovídali na Ukrajině patovou situaci, tady je důvod, proč se stále mýlí

Předpoklady byly dramaticky vyvráceny. Abychom Ukrajině skutečně pomohli, nezbytně důležité získat jasnější představu o dynamice války.

Nedávný ohromující úspěch Ukrajiny při osvobozování obrovského území od ruské okupace byl v přímém rozporu s několikaměsíčním konsensem komentátorů a expertů, kteří předpovídali, že válka se dostala do neurčitého patu. Takovéto předpoklady ovlivňují vnímání konfliktu veřejností i důležitá politická rozhodnutí. V této fázi se musíme ptát: proč experti stále přeceňují ruskou sílu a podceňují vojenské schopnosti Ukrajiny a jak se tomu propříště vyhnout?

Je zřejmé, že západní státy postupně zvýšily dodávky výkonných a sofistikovaných zbraní a ukrajinské síly přesvědčivě ukázaly, že je mohou na bojišti účinně používat. To je však jen část příběhu.

Tím, že se odborníci zaměřují na vojenský hardware, často opomíjejí „software“ války: kvalitu vedení, morálku a motivaci, rozhodování a řízení a angažovanost společnosti.

Válka je projevem politické kultury na bojišti. A mezi ukrajinskou a ruskou kulturou jsou výrazné rozdíly. Mnozí na Západě se mylně domnívali, že je stejná jako Rusko, ale slabší, zkorumpovanější a chaotičtější. Ve skutečnosti, i když Ukrajina není v žádném případě dokonalá, ale ve s autokratickým a zkostnatělým ruským státem je agilnější a decentralizovanější.

Na papíře je ruská vojenská síla obrovská, má třikrát větší síly a desetkrát vyšší vojenský rozpočet. Zdálo se, že nemá šanci odolat totální invazi. Ale odolala. Prezident Zelenskij mimořádně efektivně stabilizoval situaci tím, že prokázal osobní statečnost, pobýval v hlavním městě a pravidelně podával informace. Nešlo jen o mediální cvičení; jeho práce na posilování morálky a organizování společnosti kolem podpory válečného úsilí neotřelými způsoby byla pro úspěch Ukrajiny klíčová.

Tato společenská mobilizace a soudržnost se v průběhu konfliktu vyplatila. Vysoká ukrajinských ozbrojených sil odráží všeobecné odhodlání společnosti vzdorovat ruské agresi. Ukrajinský vojenský rozpočet je ve skutečnosti mnohem vyšší než oficiální státní financování. Ukrajinští občané a soukromý sektor pracují na podpoře armády každý den a každá firma, rodina a město poskytují další podporu vojákům na bojišti. Zpravodajské agentury shánějí finanční prostředky a nakupují drony pro jednotky, kde slouží jejich novináři. Zemědělské společnosti posílají zaměstnancům, kteří se přihlásili do boje, brýle pro noční vidění, použitá terénní vozidla, mobilní sprchy, čokoládu a mnoho dalšího. Soukromé společnosti všech velikostí investují miliony do modernizace sovětské techniky moderními mikročipy a elektronikou, dodávají obrnění do vozidel, montují drony a přelaďují komunikační zařízení. Miliony těchto neviditelných vláken spojují vojáky s rodinami a firmami doma. Cítí, že jsou podporováni; vědí, že existuje domácí fronta.

Mnozí na Západě navíc podcenili základní intelektuální a bojové schopnosti ukrajinských sil. Ty se po osmi letech zadržování ruského vpádu do Donbasu podstatně zlepšily. Strategická léčka, která přitáhla více ruských sil k Chersonu a zároveň utajila sílící protiofenzívu v Charkově na severu, by byla považována za obrovský úspěch každé armády. Vrchnímu veliteli, generálu Valeriji Zalužnému, je 49 let a má bojové zkušenosti z Donbasu. Mladší perspektivní důstojníci jsou rychle povyšováni a velitelé jednotek mají právo jednat samostatně a poskytovat zpětnou vazbu. Z armády vytváří agilní a moderní síť skutečně spolupracujících jednotek.

Společenský crowdsourcingový přístup, který Ukrajinci využívají, rovněž vážně omezil ruskou schopnost postupovat, obsazovat a shromažďovat zpravodajské informace. Nový zpravodajský nástroj crowdsourcingu umožňuje Ukrajincům okamžitě a anonymně nahlásit ruské kolaboranty a sabotéry. Využilo jej již více než 300 000 Ukrajinců. Různá další IT řešení vyvinutá civilisty umožňují jednotkám územní obrany chránit informace o kontrolních stanovištích a místech, kde se nacházejí odstřelovači. Je to včelí úl inovací.

V případě Ruska je obraz zcela opačný: rigidní, hierarchický systém plný strachu. Mnozí na Západě podcenili, jak malá bude mezi Rusy motivace bojovat a umírat za Putinovy imperiální ambice bez spravedlivého důvodu. Rusko se snaží doplnit své síly a obrací se na žoldnéřské firmy, které zacházejí až k náboru vězňů (ruský soukromý vojenský sektor jedná na příkaz Kremlu). Válka se opírá o přesné informace o nepříteli a ty Putin nedostává, protože jeho podřízení se bojí říkat mu pravdu.

Navzdory tomu, že Rusko investuje miliardy rublů do modernizace, jeho ozbrojené síly zůstávají na velitelské úrovni nereformované a zdroje jim požírá korupce. Oficiální údaje jsou často nadsazené, aby se zakryly masivní zpronevěry. Tanky, dělostřelectvo a obrněná vozidla jsou tak dobré, jak dobří jsou lidé, kteří je obsluhují. A jsou to poslední, co autokraty zajímá.

A konečně, mnozí se nechali zmást hrozivým obrazem Ruska jako velké vojenské mocnosti, která může ovládnout jakýkoli region pomocí raketové síly. Mylné představy o ruské vojenské síle jsou obrovsky rozšířené. Úspěchy Ukrajiny při zasažení ruských válečných lodí v Černém moři a základen na Krymu ukazují, že Rusko je zranitelné způsoby, které by předvídal jen málokdo.

Je neuvěřitelné, že mnohé z těchto faktorů byly zřejmé již po několika prvních katastrofálních týdnech ruské invaze. Než se však podaří zvrátit dlouho trvající přesvědčení, může to nějakou dobu trvat. Nesmíme se dál dopouštět stejných chyb. Odlišit mýty a mylné představy o ruských a ukrajinských schopnostech od skutečných hybatelů dynamiky na bojišti bude klíčem k vytvoření správné politiky a poskytnutí účinné podpory Ukrajině. Pro výsledek války to bude skutečně klíčové.

Orysia Lucevyčová je šéfkou Ukrajinského fóra v rámci Ruského a euroázijského programu v Royal Institute of International Affairs, známém jako Chatham House.


Úvodní foto: In the Claws of Despots – Photographic Art and LOVE to UKAINE by Lupus in Saxonia, zdroj: Guardian, autorka: Orysia Lucevyčová, překlad: Robert Nerpas