Konfrontace, kterou si Peking nemůže dovolit

Čína čelí zásadní zkoušce: konflikty mezi chudým venkovským obyvatelstvem a vzdělanými a ekonomicky zajištěnými obyvateli měst hrozí fragmentizací. Navíc narůstá bankovní a realitní krize. Řešením by mohlo být lepší partnerství s USA. Ale kvůli tomu by se Peking musel distancovat od Moskvy.

Začátkem července došlo v čínském Che-nanu k zřídkavé události, kdy se více než 1.000 vkladatelů v pobočce Čínské lidové banky sešlo na proti nemožnosti přístupu ke svým vkladům. Byl to druhý pokus demonstrantů (první v červnu selhal) a podařilo se jim přimět místní banky, aby uvolnily část prostředků, což naznačuje benevolentní intervenci z vyšší úrovně čínské vlády.

Incident v Che-nanu je symbolem dalších socioekonomických problémů, které se objevily nebo se zhoršily, zejména v důsledku omezení souvisejících s covidem, který v červnu zasáhl města po celé zemi. Patří mezi ně rekordní nezaměstnanost, obavy o potravinovou bezpečnost, zvýšená úzkost spotřebitelů a neočekávaný příliv migrantů. Tyto problémy hrozí rozšířit propast mezi chudým vnitrozemím a prosperujícím pobřežím. V minulosti, když byly tyto rozdíly příliš velké, docházelo k politickým a ekonomickým krizím. Zdá se, že tentokrát to nevypadá jinak, neboť vláda prezidenta Si Ťin-pchinga čelí hrozbě národní fragmentace. Aby Si Ťin-pching udržel národ pohromadě, bude muset zaplatit vysokou politickou cenu a přijmout drastická opatření ke zlepšení vztahů se Spojenými státy.

Rozdělený národ

Čína je historicky roztříštěná země. Nerovnost mezi vnitrozemskými a pobřežními regiony je problémem po staletí. Většina obchodu s prosperujícími světovými ekonomikami se realizuje z několika velkých finančních center a pobřežních přístavních měst, která vytváří více než polovinu hrubého domácího produktu. Naproti tomu izolované, převážně zemědělské provincie ve vnitrozemí pociťují dopady hospodářského nebo finančního poklesu jako první. Jsou také historicky místem, kde se nepokoje poprvé objevují. Nejslavnějším příkladem je Dlouhý pochod (1934-35), komunistické povstání, které začalo na jihovýchodě a vyvrcholilo pochodem revolučních vojsk na severozápad a nástupem Mao Ce-tunga k moci.

Regionální fragmentace Číny je nejzřetelnější, když ekonomika zažívá strukturální problémy, jako je tomu v současnosti. Hlavními problémy na pobřeží jsou nezaměstnanost a podzaměstnanost, zatímco vnitrozemí se potýká s kolapsem bankovního systému. Řešení problémů různých regionů jsou někdy protichůdná. Například ty současné lze rozdělit do dvou fází. Vývoz byl páteří nedávného ekonomického boomu Číny, což však znamená, že ekonomické bohatství země silně závisí na zahraniční spotřebě. Pandemie narušila dodavatelské řetězce a předvídatelné vzorce spotřeby, což vážně narušilo tento motor čínského růstu. To, co zažíváme nyní, je druhá fáze, kdy se strukturální problémy rozšiřují do země a zasahují ty nejméně schopné absorbovat otřesy – ty, kteří žijí v chudším, méně rozvinutém vnitrozemí.

Rozdíly v bohatství

Hlavními strukturálními problémy v Číně jsou kolaps nemovitostí a bankovní krize, jejichž negativní důsledky se s největší pravděpodobností rozšíří i do nejzranitelnějších vrstev společnosti. Pobřežní oblast je prozatím mnohem méně postižena poklesem kvůli obchodním vztahům se zahraničím a koncentrovanému bohatství (65 procent čínského bohatství je ve velkých centrech na pobřeží).

Sociální nespokojenost vede k nepokojům. 10. července asi 1.000 lidí z celé země přicestovalo do Čeng-čou, hlavního města vnitrozemské provincie Che-nan, na proti zákazu výběru vkladů z menších bank v provincii. Úřady demonstranty rychle rozehnaly, ale ne natolik rychle, aby zabránily šíření příběhu na sociálních sítích. Při dřívějším pokusu paralyzovat demonstranty úřady zavedly blokádu pomocí zdravotních kontrol, ale tentokrát k žádné akci nedošlo, ačkoli cestovní omezení stále platí. Je pravděpodobné, že někdo v politbyru protest povolil, možná ve snaze oslabit Si Ťin-pchinga.

jsou podobné

jsou v Číně velmi vzácné, ale řídí se charakterizujícím vzorem. Mají tendenci vybuchovat v chudých vnitrozemských oblastech a snadno se šíří, i když bývají malé a snadno řešitelné. Centrální vláda se bude snažit další demonstrace potlačit, ale fakt, že se protesty v Čeng-čou navzdory přísným zdravotním opatřením vůbec mohly konat, svědčí o neshodách v Siově blízkém okolí.

Důvodem neshod mezi politickými vůdci jsou hnací síly ekonomického růstu. Si by chtěl, aby vláda a domácí spotřeba posílily ekonomiku a snížily závislost na zahraniční spotřebě. Ve skutečnosti Siův přístup zvýhodňuje vnitrozemí, které v historii představovalo největší hrozbu pro stabilitu vedení. Si a jeho předchůdci se pokusili vyřešit tento problém pomocí přerozdělování bohatství. Odpůrci Si Ťin-pchinga naopak preferují centra na pobřeží a odmítají přerozdělování. Chtějí prohloubit vazby s mezinárodními trhy a vybudovat ekonomiku založenou na exportu a zahraničním kapitálu. Převážná část této skupiny je politicky a finančně propojena s bohatými pobřežními centry a v případě přerozdělení by výrazně ztratila.

Nezaměstnanost a nedostatek potravin

V tomto nestabilním pozadí jsou nezaměstnanost a nedostatek potravin pro Peking ještě více znepokojující. Vláda je dlouho posedlá udržováním nízké nezaměstnanosti, ale v posledních letech se to stalo prakticky nemožné. Zatímco vysokoškolské programy každoročně produkují více čerstvých absolventů, mnoho státních společností, zejména ve vysoce atraktivním technologickém sektoru, se obává vládních zásahů, pokut a konfiskace zisků. V důsledku toho mnozí nejsou ochotni najímat zaměstnance v rozsahu jako dříve a někteří je již nenajímají vůbec.

Problém nezaměstnanosti se nyní překrývá s debatou mezi pobřežím a vnitrozemím, která rozděluje vládu. Zatímco mladí lidé s vysokoškolským vzděláním čelí nezaměstnanosti nebo podzaměstnanosti, v zemi chybí tovární dělníci a další kvalifikovaní pracovníci. Vláda přijala některá opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí, např. více míst ve veřejném sektoru ve zdravotnictví a sociální práci a podporu absolventů vysokých škol k práci na venkově (např. jako úředníci na vesnici) cestou daňových pobídek a kreditů. To je v souladu s politikou přerozdělování prezidenta Si, ale tato politika nebyla příliš úspěšná. Absolventi vysokých škol stále raději zůstávají ve velkých městech a čekají na příležitost u firmy, která odpovídá jejich kvalifikaci. Peking se zatím zdráhá přijmout razantnější opatření, jako např. nucené přesídlování ze strachu z vyvolání odporu.

K tomu se přidružuje rostoucí čínská střední třída, jež má navíc velké obavy o jistotu zaměstnání, obživu a klesající příjmy domácností. Zabezpečení potravin je dalším zásadním faktorem pro sociální stabilitu a stálost režimu. Čínští spotřebitelé, kteří jsou stále více ostražití před nestabilním ekonomickým klimatem, si všeobecně uvědomují ceny, uchylují se ke smlouvání a zásobují se ve velkém množství potravinami a produkty pro domácnost s redukovanými cenami. Vláda přijala opatření ke stabilizaci produkce potravin a kukuřice, zvýšení produkce sóji a olejnatých semen a diverzifikaci plodin ke zlepšení soběstačnosti.

Příměří

Aby se Čína vyhnula narůstající krizi, potřebuje exportovat, což znamená, že potřebuje stabilní vazby s velkými zahraničními ekonomikami. USA jsou nepochybně pro čínský export ideálním trhem díky své velikosti, síle a stabilitě dolaru. Čína zůstává na dolaru a přístupu k americkému finančnímu systému pro mezinárodní obchod a finance velmi závislá, zejména s ohledem na současné ekonomické problémy. Jednání o zlepšení ekonomických a obchodních vazeb probíhají již měsíce, přičemž poslední výměna názorů mezi Wangem Yi a Antony Blinkenem se konala na schůzce ministrů zahraničí G-20 na Bali. Washington samozřejmě není připraven nově nasměrovat vztahy bez závazků. Pokud jde o obchod, chtěl by, aby Peking dodržel „první fázi“ obchodní dohody podepsané v roce 2020 a uzavřel dohodu pro „druhou fázi“. USA také chtějí, aby se Čína politicky distancovala od Ruska.

Splnění požadavků USA bude znamenat pro Si Ťin-pchinga vysokou cenu, ale podpora jeho odpůrců v politbyru to přinejmenším umožňuje. Vysloužilí vládní představitelé a známé think-tanky – včetně Chongyang Institute for Financial Studies na Renmin University, think-tanku blízkému vládě a samotnému Si Ťin-pchingovi – poradili, aby zmírnil napětí s USA a hledal možnosti budoucí spolupráce. To by mohlo fungovat ve prospěch Si Ťin-pchinga, protože snahy o zlepšení vztahů s USA doplňují ekonomické zájmy pobřežního regionu, což vede k menšímu odporu uvnitř vlády v této věci. Přístup pobřežního regionu k obchodu a stálý příliv kapitálu by mohl být přínosem pro celou zemi a poskytnout finanční prostředky na řešení hluboce zakořeněných problémů, jako je realitní a problémy v bankovním systému. Sanace bankovního systému by zase mohla usnadnit budoucí přesuny bohatství do vnitrozemí a výrazně snížit pravděpodobnost budoucích protestů, jako byly ty v Che-nanu. Než se však prosperita dostane do vnitrozemí, může to chvíli trvat – déle, pokud se vzpoura rozšíří.

Co určitě přijde Si Ťin-pchinga draho, jsou vztahy Číny s Ruskem. Otevřený odchod z Ruska nebo odsouzení války na Ukrajině by zničilo strategické partnerství mezi oběma zeměmi a znevýhodnilo jejich obchodní vztahy. Čínská a ruská ekonomika se doplňují: Čína je průmyslová velmoc, zatímco má obrovské energetické zásoby. Rusko dodává levnou energii Číně výměnou za a technologie. Čína je také významným kupcem moderních ruských zbraňových systémů. Distancování jeho vlády od Kremlu by stálo prezidenta Si tyto výhody a znamenalo by to značné problémy pro čínskou ekonomiku.

Zlepšení vztahů s USA není nemožné, ale nebude to jednoduché. Vzhledem k současnému stavu Číny je to však nejpraktičtější řešení, jak odvrátit krizi, kterou by další fragmentace mezi pobřežím a vnitrozemím mohla vytvořit.

Viktoria Laura Herczegh hovoří plynně mandarínštinou, španělštinou, francouzštinou a angličtinou, je analytičkou Geopolitical Futures a doktorandkou mezinárodních vztahů a politologie na Corvinus University v Budapešti.


Úvodní foto: Vindmøller ved Aggersund vindkraftpar, Jylland, Danmark by News Orosund, zdroj: reitschuster.de, autor: Karl Rebman, překlad: Bohumil Řeřicha