Když se stane Západ závislý na Východě

Volkswagen provozuje závod v čínské oblasti Sin-ťiang, kde jsou Ujguři drženi v lágrech nucené práce. Společnost se zaujmutím stanoviska k problému vyhýbá, byť by to měla být její historická odpovědnost. Případ ukazuje, jak málo se Západ staví proti snaze Číny o moc.

Na YouTube se lze podívat na video, ve kterém Herbert Diess, generální ředitel společnosti Volkswagen, popírá, že by věděl, co se v Sin-ťiangu děje. Když korespondent BBC nazval tyto gulagy pravým jménem – „převýchovné tábory“ pro zhruba milion Ujgurů, šéf VW prohlásil: „Nejsem si toho vědom.“  Buď neměl trestuhodně žádné ponětí, co se děje v regionu, v němž Volkswagen provozuje svůj závod, nebo lhal. To bylo na jaře 2019 a mluvčí společnosti krátce poté řekl, že Diess si „přirozeně uvědomuje“ situaci v regionu. Tento případ je obzvláště ošemetný, protože Volkswagen původně založili nacisté a využívání dělníků na nucenou práci v tehdejším závodě během Třetí říše podrobně zdokumentovali tehdejší němečtí historici.

Je zajímavé porovnat jeho reakci na prohlášení prezidenta Výboru britských Židů ze začátku tohoto roku v souvislosti se Dnem památky obětí holocaustu. „Jako komunita jsme vždy extrémně opatrní, pokud jde o srovnávání s holocaustem,“ napsala Marie van der Zyl v dopise britskému premiérovi. „Existují však podobnosti mezi tím, co se odehrává v Číně, a tím, co se 30. a 40. letech událo v nacistickém Německu.“ Porušování lidských práv Ujgurů se vyvíjí do „největšího skandálu naší doby“.

Dilema společnosti Volkswagen je pozoruhodné i v jiných ohledech. Společnost je příkladem západních společností, které se staly natolik závislými na čínském trhu, že se bez nich jen těžko obejdou. Prodeje v Číně tvoří více než 40 procent celosvětových prodejů automobilů Volkswagen. Bez ohledu na přesné výpočty, které přiměly VW postavit v roce 2013 relativně malý závod v Sin-ťiangu, je jisté, že jeho uzavření by negativně ovlivnilo vztahy s čínským režimem, na kterém závisí veškeré podnikání v zemi. Společnost se vmanévrovala do svazku, uvízla mezi neústupným Si Ťin-pchingem a stále více pobouřenou západní veřejností. Výsledkem by mohla být „morální autonehoda“.

Za touto přední západní společností, která je příliš závislá na Číně, je jedna z předních západních zemí, které také hrozí, že se stane příliš závislou na Číně. Za kancléřky Angely Merkelové se Čína stala největším německým obchodním partnerem. Její pravděpodobný nástupce, křesťanskodemokratický kandidát na kancléře Armin Laschet, je v současné době předsedou vlády Severního Porýní – Vestfálska, spolkové země, která má rovněž silné ekonomické vazby na východoasijskou diktaturu. Každý týden dorazí několik obrovských vlaků do Duisburgu, který Peking označuje za konečnou západní stanici Nové hedvábné stezky (Belt and Road Initiative). Navzdory tlaku, který Bidenova vláda na Berlín vyvinula, vše, co o tom Laschet dosud řekl v předvolební kampani, naznačuje, že s Čínou bude i nadále prioritně udržovat „měkký“ obchodní vztah. Pokud se německá politika vůči Číně nezmění, nebude existovat ani soudržná a účinná evropská čínská politika.

Aby bylo ještě jednou jasno: Nejde v žádném případě jen o Německo. Coca-Cola má také závod v Sin-ťiangu. Společnosti z Wall Street vstupují na čínský trh, kdekoli je to možné. Britští bankéři, právníci a realitní makléři se roky ochotně stavěli do služeb ruských oligarchů, čínských aparátčíků a středoasijských tyranů. Francie by také chtěla ukrojit větší kus koláče.

V původní studené válce nebyl Západ nikdy ekonomicky závislý na tehdejším východním bloku). Naopak, v pozdějších letech konfliktu Východ-Západ se některé východoevropské státy u Západu značně zadlužily, což urychlilo jejich stagnaci. V této nové studené válce, nebo ji nazývejme „horkým mírem“, je Západ na Východě (tedy dnes na Číně) již ekonomicky závislý. V roce 2000 mohli lidé ještě stále věřit, že „změna prostřednictvím obchodu“ je možná. Přesto, když ale německý ministr hospodářství Peter Altmaier loni řekl, že stále věří, „že změna je možná prostřednictvím obchodu“, znělo to jako ideologická fráze z minulé doby. Během posledního desetiletí Čína pokračovala v rozvoji své ekonomiky, stala se represivnější a získala větší vliv na Západ. Kdo tedy koho změnil?

Věřit, že ekonomická závislost nevyhnutelně zabrání mezinárodním konfliktům, je sice nebezpečná iluze, avšak vědomě nechceme svět tvořený autokratickými státy, které si navzájem pouze konkurují. Západní demokracie však musí ze strategického pohledu zajistit svou nezávislost na Číně. Jednu takovou závislost jsme mohli pozorovat v prvních měsících covidu-19, když jsme zjistili, že velká část našich osobních ochranných pomůcek přišla z Číny. Kdyby však Čína dominovala v oblasti sítí 5G, bylo by to strategicky značně slabé místo.

Naši podnikatelé musí také akceptovat dominanci politiky v demokracii. V německé Ostpolitice 70. a 80. let sloužil obchod s Východem cílům zahraniční politiky země. Současná německá politika vůči Číně je však spíše politikou zahraničního obchodu než zahraniční politikou. Jako soukromí investoři a spotřebitelé bychom při zvažování kritérií ESG (environmentální, sociální a podnikatelské vedení) měli brát na zřetel otázku porušování lidských práv. Německý Spolkový sněm nově schválil vzorový zákon o dodavatelských řetězcích, který ukládá německým společnostem kontrolovat dodržování lidských práv v regionech, ve kterých vyrábějí. Bude zajímavé sledovat, jak se s tím vypořádá Volkswagen.

Loni generální ředitel Volkswagen Group China Stephan Wöllenstein prohlásil, že si je vědom obvinění ohledně Sin-ťiangu (obrovský skok vpřed, pokud jde o znalosti vrcholných manažerů VW!), že však ani v závodě, ani v lokálních dodavatelských řetězcích nebude nasazena nucená práce. Diess toto tvrzení zopakoval v rozhovoru na začátku tohoto roku: „Ani my, ani naši dodavatelé nezaměstnávají pracovníky v nucené práci.“

Čirou náhodou řídím Volkswagen. Je to slušné auto, ale brzy budu muset hledat auto s klimaticky šetrným elektromotorem a existuje mnoho dalších dobrých značek. Jsem realista. Nečekám, že se šéf VW ozve jako vášnivý aktivista za lidská práva. Doma v Evropě závisí naše práce, naše prosperita a udržitelnost našich sociálních modelů na tržbách, které jsou docíleny v zahraničí.

Přesto, až bude příště tázán generální ředitel VW na čínské tábory, měl by reagovat alespoň takto: „Jako člověk a občan jsem vždy hluboce znepokojen, když slyším o porušování lidských práv v regionech, ve kterých jsme aktivní. Jako společnosti je naší zvláštní povinností, zejména s ohledem na historii založení společnosti Volkswagen, zajistit, aby v našich dodavatelských řetězcích nedocházelo k porušování lidských práv.“ A pak by se měla pozvat skupina novinářů se zkušenostmi a odbornými znalostmi v Číně na návštěvu závodu v Sin-ťiangu, hovořit svobodně se zaměstnanci a důkladně si prohlédnout všechny detaily dodavatelského řetězce. Historie a svědomí to vyžadují.

Timothy Garton Ash je profesorem evropských studií na St Antony’s College, Oxford University.


Úvodní foto: Cultural Erasure – Tracing the Destruction of Uyghur and Islamic Spaces in Xinjiang, Australian Strategic Policy Institute (ASPI), zdroj: Die Welt, autor: Timothy Garton Ash, překlad: Bohumil Řeřicha