O semínkovém králi

byl československý politik a generál, působící v komunistickém Československu. Na začátku „pražského jara“ v roce ztratil svůj vliv a před zatčením pro hospodářskou kriminalitu utekl do USA, kde pracoval pro CIA. Přezdívku „semínkový generál získal právě díky svým kriminálním aktivitám, spojeným kromě jiného s dodáváním nedostatkového jetelového osiva do JZD.

Co sdělil po svém útěku měsíc před okupací Československa v srpnu 1968 zpravodaji „American Legion Magazin“?

Na otázku „do jaké míry je SSSR účasten na terorismu proti Západu“, generál Šejna odpovídá: „Moskva použije ke zničení svobodného světa vše, co má k dispozici a co v budoucnu ještě najde, ať jsou to drogy, vojenská a průmyslová špionáž, terorismus či sabotáž. Československo je pravou rukou Sovětů ve špionážních operacích a teroru po celém světě. Pomáhá teroristům v Latinské Americe, Africe, Sýrii a Egyptě, stejně jako pomáhá palestinskému hnutí odporu a Rudým brigádám v Itálii.

Jako člen Československého obranného výboru pomáhal Šejna dopravovat do naší země latinsko-americké revolucionáře a poskytoval jim politický a vojenský výcvik. Jedním z nich byl i bratr kubánského vůdce Fidela Castra Raúl.

Šejna byl dotázán také na to, jaká je marxisticko-leninská definice míru. Odpověděl okamžitě: „Tato definice je jednoduchá. Dokud nebude kapitalistický systém zničen, nebude na světě mír. Komunisté nebojují za jakýkoli mír, ti bojují pouze za „socialistický mír“, kdy bude celý svět zkomunizován, a k dosažení tohoto cíle využívají všech prostředků.“

Šejnova slova potvrzují i věty z revolučního Gottwaldova a Benešova Košického vládního programu (1945) a reformního Dubčekova Akčního programu KSČ (1968): Vláda bude pokládat za neochvějnou vůdčí linii československé zahraniční politiky nejtěsnější spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na Východě [tj. s totalitním Sovětským svazem, pozn. aut.]. Smlouva československo-sovětská z 12. prosince 1943 [kterou proti vůli demokratické Velké Británie uzavřel v Moskvě Edvard Beneš, pozn. aut.] o vzájemné pomoci, přátelství a poválečné spolupráci bude určovat pro veškerou budoucnost zahraničně politickou posici našeho státu (Košický vládní program, duben 1945). Základní orientace československé zahraniční politiky je spojenectví a spolupráce se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy v zápase socialistických a demokratických sil [tj. světového komunismu, pozn. aut.] proti agresivním snahám světového imperialismu [tj. západních liberálních demokracií, pozn. aut.]. Socialistické Československo bude přispívat k dalšímu rozvíjení protiimperialistické [tj. protizápadní, pozn. aut.] fronty a podporovat všechny národy bojující proti imperialismu [tj. proti Západu, pozn. aut.] a také statečný boj vietnamského lidu proti americké agresi (Akční program KSČ, leden 1968).

Emigrantský časopis Hlas národa k myšlenkám generála Šejny pouze poznamenal: Marxistický je ’náboženský mesianismus bez Boha’, s nímž si neví rady, a proto také nepovažuje člověka za nic, není-li nijak užitečný všesvětové revoluci nevěřícím Marxem vymyšlených proletářů. Proletář je ten, jehož jediným bohatstvím jsou děti. Takových lidí jsou v dnešním světě miliardy, a proto si nemysleme, že už zítra bude po komunismu… Chce-li se svobodný svět zachránit, musí narušit přitažlivost prázdných komunistických hesel pro světovou chudinu tím, že jí pomůže z její bídy a zároveň bude k SSSR (dnes k Rusku) rozumně nedůvěřivý a vojensky silný, aby se soudruzi v Kremlu měli stále čeho bát, až dokud nevymřou.

Generál Šejna mimo jiné dodal: „Sověti zacházeli se svými československými soudruhy úplně stejně, jako s námi jednali nacisté za 2. světové války.“

Vzpomínám si na tuto aféru. Protože Šejna odhalil, že SSSR se svými spojenci připravuje 3. světovou válku, uprchl se svým synem a milenkou měsíc před okupací v srpnu 1968 z Československa. Komunisté ho obvinili z „kšeftování“ s jetelovým semínkem. Šejnovy poznatky později potvrdil polský podplukovník Kukliňski, který se obával, že Polsko dopadne jako Československo, a předal západu kolem 35 tisíc dokumentů, které tento záměr potvrzovaly. Sověti po tomto zveřejnění změnili svojí vojenskou doktrínu, že nepoužijí jako první jaderné zbraně. Oba dva synové Kukliňského zemřeli při nehodách…

Je už komunizmus mrtev? Slova generála Šejny jsou aktuální i dnes, po necelých 50 letech. Tato nenávistná Marxova ideologie pořád ještě mate mysl milionům lidí. V současné době se k ní přidává i původce obou světových válek, nacionalizmus a nenávist k jiné rase, což bylo vlastní ideologii nacistické nadřazené rasy. Sám Marx, ač původem Žid, který konvertoval ke křesťanství, byl paradoxně pln nenávisti k Židům, které obviňoval z lichvy.  „Žid finančník se stal univerzálním protispolečenským prvkem současnosti. Skoncujte s židovským poměrem k penězům, a Žid a jeho náboženství i zkažená verze křesťanství, kterou vnutil světu, zmizí. Pokud se náš věk vymaní ze „smlouvání a peněz“, tedy ze skutečného a praktického židovství, osvobodí sám sebe“.

Podtext násilí, dodnes v marxismu všudypřítomný a stále zjevný v aktuálním vystupování marxistických režimů nebo stran (včetně českých komunistů) byl odrazem samotného Marxe. Ten prožíval svůj život v ovzduší extrémní hrubosti, která opakovaně vybuchovala do divokých hádek a někdy i do fyzického násilí. Kdyby se byl Marx dostal k moci, určitě by byl rozpoutal obrovskou vlnu krutosti. Naštěstí se do situace, kdy by mohl uskutečnit rozsáhlou revoluci, ať už násilnou, nebo ne, nikdy nedostal. Jeho potlačovaná zuřivost se tedy promítla do jeho knih, v nichž je obsažen duch nesmiřitelnosti a extrémismu.

I přes globální snížení hladu se ve světě stále ještě vyskytují desetimiliony, a dokonce stamiliony lidí, kteří trpí bídou, nemocemi a hladem a v roce 2016 jich je přes 60 milionů  na útěku. A slova „Hlasu národa“ 20 let po roce 1968 potvrzuje americký ekonom a teolog slovenského původu , který zdůrazňuje, že s plody kapitalizmu se musí těšit i chudí. Podle něj chyba, kterou udělali marxisté, spočívá v tom, že trpěli nostalgií po teorii 19. století, falešné svým přesvědčením, že zdrojem hodnoty je práce. Ve skutečnosti je zdrojem hodnoty a primární příčinou ekonomického rozvoje lidská mysl. Koneckonců právě proto termín kapitalismus pochází z latinského „caput“ hlava, mysl. Hlavní omyl, kterému socialisté i dodnes věří, spočívá v tom, že současná chudoba může být odstraněna spíše přerozdělováními stávajícího majetku než vytvářením nového bohatství. To bylo v podstatě příčinou, proč socialistické společnosti prokazatelně stagnovaly a v řadě případů, např. v Latinské Americe či v Asii, stagnují i dnes. Další chybou je upřednostňování rovnosti před svobodou, čímž stále trpí postkomunistické země včetně České republiky. Chybou je i to, že demokraté, ať už křesťanští nebo sociální, zdůrazňují demokracii bez pochopení jejího nutného předpokladu, dynamicky rostoucí ekonomiky, která umožní chudým zlepšovat si svou životní úroveň.

Ohlasy na výsledky Brexitu, velká finanční krize v roce 2008, agresivita Ruska spojená s okupací východní Ukrajiny a jeho podstatný vliv na vznik občanské války v Sýrii, která přivedla následně do Evropy tisíce uprchlíků, odtržení politických elit od občanů, selhávání médií a především utržení se toho „ekonomického“ ze řetězu klasických filozofických kategorií, jak říká bývalý německý politik Kurt Biedenkopf, přivedlo Evropu do krize především duchovní a morální. Zapomnělo se také na to, že EU, nejdříve jako Evropské společenství uhlí a oceli, vznikla kvůli tomu, aby z Evropy již nikdy nevzešlo nic takového, jako byly 1. a 2. světová válka, a že díky tomuto společenství prožívá Evropa neuvěřitelných 71 let míru.

Michael Novak ve svém díle Filosofie svobody zmiňuje, že trh, soukromé vlastnictví a zisk netvoří moderní ekonomiku a zajisté netvoří kapitalizmus. Příčinou jeho bohatství je vynalézání, objevování, myšlení. Kapitalistický systém podle Novaka začíná dole a rozvíjí se směrem nahoru. Dává možnost mnoha vzácně talentovaným lidem mezi chudými k podnikání a vynalézání. Proto je kapitalizmus v současné krizi, protože vzniká odshora, nadnárodní společnosti mají vlády ve svých rukou a bohatství se vytváří ne prací, hodnotami po tisíciletí známých, ale především spekulacemi, tak jako byly příčiny finanční krize roku 2008. Podle M. Novaka nás lekce 20. století poučily, že lidská svoboda je jedna. Má tři rovnocenné části: svobodu politickou, ekonomickou a mravně-kulturní. A právě úpadek mravně-kulturní svobody, tzn. úpadek církví, rodiny, univerzit, tisku, ostatních sdružení duchovního, uměleckého a kulturního života dostal Evropu do současného duchovního úpadku a vše ovládl jen „profit“ jak říkají Němci „Gier“ (nenasytnost, chamtivost) za každou cenu.

V současném světě evidentně dochází k segregaci společnosti, k odcizování „těch nahoře od  těch dole“. Elity by však měly svého bohatství využít mnohem zodpovědněji. Bohatství je podmíněno svobodou a zodpovědností k těm chudým. Před lety se u nás Podbořansku vyjádřil jeden z kandidátů na starostu, že existují „vítězové“ a „poražení“. Ano jsou vítězové a poražení, historie nás však učí, že když ti vítězové z jakéhokoli důvodu zapomenou na poražené, následující události je vždy smetou. Pak už nejsou vítězové a poražení, ale jen a pouze poražení.

Zdroje informací: Kronika šumavských hvozdů, Michael Novak: Filosofie svobody, Paul Johnson: Intelektuálové

 Úvodní foto: Archiv Františka Dostála/wikimedia commons 

 

The following two tabs change content below.
Bohumil Řeřicha

Bohumil Řeřicha

Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.